Epilog – O Devatenást let pozdeji
Epilog – O Devatenást let pozdeji
Ten rok začal podzim o něco dříve. První zářijové ráno bylo chladné a čerstvé
jako jablíčko, a rodinka si to vyšlapovala dunící ulicí směrem k velkému
začouzenému nádraží, kouř z výfuků aut a dech chodců se ve studeném vzduchu
třpytil jako pavučinky. Dvě velké klece chrastily na vršku plně naloženého
vozíku, který tlačili rodiče, sovy uvnitř horlivě houkaly, a dívka s červenými
vlasy šla smutně za svým bratrem, ruku v ruce se svým otcem.
„Už to nebude dlouho trvat a pojedeš také,“ řekl jí Harry.
„Dva roky,“ posmrkávala Lily. „Já ale chci jet už teď!“
Ostatní cestující zvědavě okukovali sovy, když mezi nimi rodina kličkovala
vstříc přepážce mezi nástupišti devět a deset. Albusův hlas se i přes okolní
hluk nesl zpět k Harrymu; jeho syn pokračoval v rozhovoru, který započal již
během jízdy autem.
„Já nechci! Já nechci být ve Zmijozelu!“
„Jamesi, nech toho,“ řekla Ginny.
„Já pouze řekl, že by tam mohl být,“ řekl James a s úšklebkem pohlédl na svého
bratra. „Na tom není nic špatného. On by se přeci klidně mohl dostat do Zmi - “
James zachytil pohled své matky a raději zmlkl.
Pět Potterových se blížilo k přepážce. S nepatrně povýšeným pohledem se James
ohlédl na svého mladšího bratra, vzal si od matky vozík, rozběhl se a o chvilku
později zmizel.
„Budete mi psát, že ano?“ Zeptal se najednou svých rodičů Albus a využil tím
momentální nepřítomnosti svého bratra.
„Každý den, když budeš chtít,“ řekla Ginny.
„Ne zrovna každý den,“ řekl Albus potichu. „James říkal, že většina dětí
dostává dopisy od rodičů jen jednou za měsíc.“
„My jsme Jamesovi minulý rok psali třikrát týdně,“ doplnil Harry. „Je to
vtipálek, tvůj bratr.“
Bok po boku zatlačili i na druhý vozík a postupně nabírali rychlost. Když
dosáhli přepážky, Albus ucuknul, žádný náraz však nepřišel. Místo toho se
rodina vynořila na nástupišti devět a tři čtvrtě, které bylo skryto v husté
bílé páře, jež proudila z komínů zářivě červeného Bradavického spěšného vlaku.
Neurčité skupinky lidí se hemžily v mlze, v níž před chvílí zmizel i James.
„Kde jsou?“ zeptal se Albus znepokojeně a zíral na nejasné postavy, které kolem
nich procházely, když kráčeli podél nástupiště.
„My je najdeme,“ řekla Ginny klidně.
Ale pára byla tak hustá, že bylo nemožné rozpoznat jakoukoliv tvář. Odděleny od
svých majitelů, zněly hlasy abnormálně hlasitě. Harry si myslel, že zaslechl
Percyho hlasitě promlouvat o Vyhlášce o košťatech, a byl celkem rád, že se díky
tomu nemusí zastavovat a zdravit ho.
„Myslím, že jsou támhle, Ale,“ řekla najednou Ginny.
Skupina čtyř lidí stojící těsně vedle posledního vagónu se postupně vynořovala
z mlhy. Když se jim jejich tváře dostaly na dohled, vydali se Harry, Ginny,
Albus a Lily přímo k nim.
„Ahoj,“ řekl Albus, znějící najednou naprosto uvolněně.
Rose, oblečená do svého zbrusu nového bradavického hábitu, se na ně radostně
usmála.
„S parkováním vše v pořádku?“ zeptal se Ron Harryho.
„Já jsem parkoval dobře. Hermiona nemohla pochopit, jak jsem mohl projít
mudlovské testy na řidičák, chápeš to? Ona si myslela, že jsem na toho komisaře
použil matoucí kouzlo.“
„Ne, to si nemyslím,“ řekla Hermiona. „Mám v tebe naprostou důvěru.“
„Pokud se toho týče, já na něj ale opravdu použil matoucí kouzlo,“ zašeptal Ron
Harrymu, když společně nakládali Albusův kufr a sovu do vlaku. „Jen jsem se
zapomněl podívat do zpětného zrcátka, ale to jsem nakonec vyřešil
Všepozorujícím kouzlem.“
O trochu dále na nástupišti našli Lily a Huga, Roseina mladšího bratra, kteří
právě živě diskutovali o koleji, do níž by chtěli být zařazeni až půjdou do
Bradavic.
„Pokud se nedostaneš do Nebelvíru, vydědím tě,“ řekl Ron. „Ale to samozřejmě
není žádný nátlak.“
„Rone!“
Lily a Hugo se smáli, ale Albus a Lily se tvářili vážně.
„On to tak nemyslel,“ řekly Hermiona a Ginny, ale Ron už se o to přestal
zajímat.
Zachytil Harryho pohled a jeho kývnutí k místu asi padesát metrů vzdálenému.
Mlha na chvilku prořídla, a tak tam mohli zahlédnout obrysy tří postav.
„Podívej, kdopak tu je.“
Draco Malfoy tam postával se svou manželkou a synem, tmavý plášť zapnutý až ke
krku. Jeho vlasy již poněkud ustoupily, což zdůraznilo jeho špičatou bradu.
Nový chlapec se Dracovi podobal stejně, jako se Albus podobal Harrymu. Draco na
sobě zachytil Harryho, Ronův, Hermionin a Ginnin pohled, stroze kývnul a znovu
se otočil.
„Takže to je ten malý Scorpius,“ zamumlal Ron. „Buď si jistá, že ho překonáš ve
všech zkouškách, Rosie. Ještě žes zdědila mozek své matky.“
„Rone, proboha,“ řekla Hermiona, napůl vážně, napůl pobaveně. „Nesnaž se je
poštvat proti sobě ještě, než začne škola!“
„Máš pravdu, promiň,“ řekl Ron, ale stejně si nemohl pomoci a dodal: „Ale
nechovej se k němu až moc přátelsky, Rosie. Dědeček Weasley by ti nikdy
neodpustil, kdyby sis vzala čistokrevného kouzelníka.“
„Hej!“
Nyní se znovu objevil James; již zbaven svého kufru, sovy a vozíku a evidentně
plný mnoha nových informací.
„Teddy je tu taky,“ řekl bez dechu a ukazoval přes své rameno do stoupajících
obláčků páry. „Koukněte! A schválně, co myslíte, že dělá? Mucká se s Victoire!“
Zíral na rodiče, viditelně zklamán jejich nedostatečným zájmem.
„Náš Teddy! Teddy Lupin! Mucká se s naší Victoire! S naší sestřenkou! A já se
Teddyho zeptal, co to dělá - “
„Tys je vyrušil?“ řekla Ginny. „Ty jsi úplně stejný jako Ron - “
„- a on mi řekl, že ji jenom přišel vyprovodit! A pak mi řekl, ať jdu pryč. On
se s ní mucká!“ dodal James, jako by si myslel, že to neřekl dostatečně
zřetelně.
„Jů, to by bylo úžasné, kdyby se vzali!“ zašeptala Lily ve vytržení. „Teddy by
pak byl opravdový člen naší rodiny!“
„Už teď u nás večeří více jak čtyřikrát týdně,“ řekl Harry. „A proč mu tedy
nenabídnout, aby u nás bydlel a bylo by to, co ty na to?“
„Jé!“ řekl James nadšeně. „Mně nevadí, když budu bydlet v pokoji společně s
Alem - Teddy si klidně může vzít můj pokoj!“
„Ne,“ řekl Harry pevně, „vy dva byste měli společný pokoj pouze tehdy, kdybych
chtěl zbořit dům.“
Zkontroloval staré otlučené hodinky, které dříve patřily Fabianu Prewettovi.
„Je skoro jedenáct, měli byste raději nastoupit do vlaku.“
„Nezapomeň Nevillovi vyřídit naše láskyplné pozdravy!“ řekla Ginny Jamesovi,
když ho objímala.
„Mami! Nemohu profesorovi vyřizovat láskyplné pozdravy!“
„Ale ty přeci Nevilla znáš - “
James obrátil oči v sloup.
„Venku, dobře, ale ve škole to je profesor Longbottom, chápeš? Nemůžu prostě
přijít do Bylinkářství a říct, že mu předávám láskyplné pozdravy…“
Pokýval hlavou nad matčinou pošetilostí a aby rozptýlil své pocity, nakopnul
lehce Albuse.
„Uvidíme se později, Ale. Dej si bacha na testrály.“
„Já jsem myslel, že jsou neviditelní? Tys říkal, že jsou neviditelní!“
Ale James se jenom smál a připustil, aby ho matka políbila, krátce objal otce a
pak naskočil do rychle se plnícího vlaku. Viděli ho už jen zamávat a pak zmizel
v uličce a šel najít své přátele.
„Kvůli testrálům se určitě neznepokojuj,“ řekl Harry Albusovi. „Jsou velice
milí, není žádný důvod k tomu se jich bát. Mimochodem, vy do školy nepojedete v
kočárech, ale na loďkách.“
Ginny políbila Albuse na rozloučenou.
„Uvidíme se o Vánocích.“
„Sbohem, Ale,“ řekl Harry, když objal svého syna. „Nezapomeň, že jsi na příští
pátek pozvaný k Hagridovi na čaj. Nezahazuj se s Protivou. S nikým nebojuj,
dokud se to pořádně nenaučíš. A nenech se Jamesem vytočit.“
„A co kdybych se dostal do Zmijozelu?“
Tato věta byla určená pouze jeho otci a Harry věděl, že právě okamžik odjezdu
donutil Albuse odhalit, jak velký a upřímný jeho strach je.
Harry se sklonil k Albusovi tak, aby jejich tváře byly na stejné úrovni. Jako jediný
z Harryho tří dětí zdědil Albus Lilyiny oči.
„Albusi Severusi,“ řekl Harry tak tiše, že kromě Ginny to nikdo nemohl
zaslechnout a ona byla dostatečně taktní, aby předstírala, že mává Rose, která
už také nastoupila do vlaku, „jsi pojmenován po dvou bradavických ředitelích.
Jeden z nich byl ve Zmijozelu a byl to možná ten nejodvážnější muž, jakého jsem
kdy poznal.“
„Ale já jen říkám - “
„- pak i Zmijozelská kolej může získat skvělé studenty, ne? Nám je to jedno,
Ale. Pokud ti na tom ale tak záleží, pamatuj, že to budeš i ty, kdo si bude
moci vybrat Nebelvír před Zmijozelem. Moudrému klobouku záleží také na tvém
rozhodnutí.“
„Opravdu?“
„U mě tomu tak bylo,“ řekl Harry.
Tohle žádnému ze svých dětí nikdy neřekl a viděl překvapení v Albusově
obličeji, když to vyslovil. Ale jak se postupně s prásknutím zavíraly všechny
dveře červeného vlaku a rozmazané obrysy rodičů se natahovali po posledních
polibcích a udělovali poslední připomínky, naskočil i Albus do vagónu a Ginny
za ním zavřela dveře. Studenti se vykláněli z okna nejblíže k nim. Velké
množství tváří, jak uvnitř vlaku, tak i venku se natočilo směrem k Harrymu.
„Proč všichni tak zírají?“ dožadoval se Albus vysvětlení, když se on a Rose
natahovali po pohledech ostatních studentů.
„S tím si nedělej starosti,“ řekl Ron. „To je kvůli mně, jsem hrozně slavný!“
Albus, Rose, Hugo a Lily propukli v smích. Vlak se začal rozjíždět a Harry šel
podél něj a sledoval hubenou tvář svého syna, zářící vzrušením. Harry se smál a
pokračoval v mávání, přestože sledovat odjezd svého syna bylo pro něj bolestné…
Poslední obláček páry zmizel v podzimním vánku. Vlak zajel do zatáčky. Harryho
ruka však stále mávala na rozloučenou.
„Bude v pořádku,“ zašeptala Ginny.
Když se na ní Harry podíval, stáhnul roztržitě svou ruku a dotkl se jizvy ve
tvaru blesku na svém čele.
„Já vím, že bude.“
Jizva ho nebolela už devatenáct let. Vše bylo v pořádku.
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
dokonalý...
...
(marketa, 15. 8. 2007 23:53)Ta Rowlingová prost nemuze bejt z tohohle sveta kdyz dokaze napsat neco tak...no nemam pro to ani vyraz je to uzasny...
Super
(macilaco@pobox.sk, 15. 8. 2007 18:34)Bolo to super. Dúfam, že autorka si to rozmyslí a fakt bude pokračovat.
Diky moc!
(B®othe®s, 15. 8. 2007 16:36)Hledal sem to všude!!! A našel jstem to jenom u tebe. Diky moc!!! Zkopiroval sem si to všechno a teď du číst!!!!!!!!!!!!
Zusanie
(Zusi, 15. 8. 2007 13:25)
No bylo to suproví ,ale ten epilog se mi nelíbyl!!!! Prostě mi to příjde blbí!!!! Stejně nejlepší lidi byli: Lupin, Sirius, Doby, Pošuk, Snape, malfoyovi, Tonksova, Brumbal........ a tito skoro všichni umřeli!!!! To je nespraedlivé!!!!...Krom teda malfoyových.... Epilog je hroznej!!!! Ale jinak kniha bez EPILOGU je fajnově super...
tak jo páčko všem... aj slovákům!
skoda ze t este nepokracuje...
(je to super, 15. 8. 2007 11:14)Bolo by ok ak by to etse pokracovalo ako zil harry a tak...
dodatek
(í-mejlka, 14. 8. 2007 17:29)je mi 52 let, a nikdy to nevzdám. Ať už tady nebo ve světě vezdejším.
komentář
(í-mejlka, 14. 8. 2007 16:51)
och, dobře si vzpomínám, ano, vzpomínám.... seděla jsem
v kině, na plátně běžely titulky z Návratu krále a já jsem plakala jako málokdy v životě a hlavou se mi honilo - na co já se ještě budu těšit, na co já se ještě budu těšit.....
Život jde dál - dokud se máme na co těšit. Nikdy jsem to nevzdala - a nevzdám.
Je to fajn
(Arya, 14. 8. 2007 9:30)Skončilo to dobře,ale Neville se podle mě měl vzít s Lenkou.
úúúžžžooo
(kaja, 13. 8. 2007 19:05)
sem strašně ráda že to takhle skončilo ale aspon lupin s fredem mohli zůstat živí ale to už je jedno
ale nejvíc mě na tomhle štve že už není žádný další díl a že už to všechno skončilo :'(
4EVER
(Cmuq, 13. 8. 2007 11:05)Mne je tak luto ze uz to vsetko skoncilo. Ale je to neuveritelne!!Toto bolo uplne fantasticke a bude to ta najlepsia knizka.Vsetkym kto mate radi Harryho I LOWE YOU
genialne!!!!!
(marush, 10. 8. 2007 19:30)Som uplne nadsena....je to uplne perfektne.....a som neuveritelne stastna,ze som to este stihla stiahnut, lebo na inych serveroch to uzstihli vymazat,skoda,ze to este nie je cdele v slovencien....vsetka cest...je to perfektne!!!!!
genialne!!!!!
(marusha, 10. 8. 2007 19:30)Som uplne nadsena....je to uplne perfektne.....a som neuveritelne stastna,ze som to este stihla stiahnut, lebo na inych serveroch to uzstihli vymazat,skoda,ze to este nie je cdele v slovencien....vsetka cest...je to perfektne!!!!!
Jsem unešená...
(Verča, 16. 8. 2007 23:08)